Na poznávací zájezd jsme se vydali do Máchova kraje a na Kokořínsko. Cestou jsme se zastavili v historickém městě Mělník, které nám připomnělo knihu Lovci mamutů od Eduarda Štorcha a rodiště svaté Ludmily. Prohlédli jsme si zajímavý zámek rodu Lobkowiczů. Z vyhlídky se nám moc líbil soutok Labe s Vltavou. Sraz jsme měli v lesním penzionu Skalka nedaleko městečka Doksy.

Druhý den jsme přejeli do nedaleké vesnice Hradčany. Naše cesta vedla lesem na Hradčanskou vyhlídku, dál jsme pokračovali Kraví roklí až ke skalisku Psí kostel, odtud to bylo jen kousek ke Skalní bráně. Tady jsme se rozdělili, jedna skupina se začala vracet a další pokračovala mimo turistické stezky směrem na jih. Cestou narazila na oboru Velký dub, která nebyla průchozí, jakjsme si původně mysleli. Hradčanskými bučinami jsme se dostali až k Popelovému hřebenu a částečně po naučné stezce Jeřáb do vesnice Hradčany. K večeru jsme se ještě zajeli podívat na zajímavý Berkovský kopec. V mapě
jsme vyčetli, že je tam zřícenina starého hradu a že prý tam dokonce straší.

Další den jsme začali prohlídkou hradu Kokořín. Potom jsme se již věnovali skalní oblasti Kokořínský důl. Je to moc zajímavá lokalita. Vydali jsme se Podhradskou cestou na obhlídku protějších lesů a kopců. Dále jsme pokračovali na známé Kokořínské pokličky. Jsou to pískovcové útvary připomínající houby. Nejmohutnější poklička dosahuje výšky 12 m, klobouk je široký 6 m. Tady jsme se opět rozdělili. Větší část, zřejmě unavená stoupáním po schodech do prudkého kopce, se rozhodla vrátit, zbylá část pokračovala po modré značce Droužkovskou cestou ke skalním útvarům Obří hlava a Žába. Odtud jsme pokračovali ke skalní věži Faraon, což je horolezecká skála nejvyšší obtížnosti na Mšensku. Roklí Apatyka plnou pěkných zajímavých skalních věží a stěn jsme se vraceli zpět na parkoviště aut. Odtud jsme přejeli na domluvenou prohlídku soukromého hradu Starý Berštejn nad vesnicí Vrchovany. Majitel zříceniny hradu pan Novák byl svérázný, ale milý člověk. Po žebříku jsme vystoupali na věž sloužící jako rozhledna. Spatřili jsme nádherný výhled na okolní krajinu – Českou Lípu, Dubou a Bezděz. Nekonečný výklad pana Nováka jsme museli přerušit, protože bychom jinak nestihli ani večeři a možná by nám vykládal ještě dodnes. Den byl náročný, moc jsme toho viděli a zažili, ale také byl poslední. Poslední večeře, poslední pivo, poslední noc a opouštíme Penzion u hlodavců, jak ho někteří přejmenovali. Zítra už je neděle, den návratu, a každá osádka auta už má svůj samostatný program a dlouhou cestu domů.

Josef Sedláček